.png)
Když jsem se poprvé rozhodl, že zkusím amatérské cyklistické závody, měl jsem spoustu otázek. Jak trénovat? Jaký mít plán? Jak skloubit trénink s prací a rodinným životem? A hlavně – můžu se připravit sám, bez trenéra, jen díky samostudiu?
Jmenuji se Petr, jsem cyklistický nadšenec amatér a tento blog je můj pokus na tyto otázky odpovědět. Nejsem profesionál, nemám za sebou léta závodění, ani jsem s cyklistikou nezačal nějak extra brzy, ale mám chuť se zlepšovat a podělit se o zkušenosti s ostatními cyklistickými nadšenci. Pokud jste na tom podobně, možná tu najdete inspiraci nebo alespoň pocit, že v tom nejste sami.
Proč vůbec závodit?
Cyklistika pro mě byla dlouho jen druh turistiky, kdy jsme s rodiči a poté s přítelkyní poznávali nová místa na bajcích. Po čase jsem začal mít potřebu zkusit si nějaký závod a když se kousek o baráku jezdil slavný Král Šumavy, nebylo co řešit a párkrát jsem si to vyzkoušel. Nutno říct, že bez nějakého sofistikovanějšího tréninku to bylo spíš o přežití a rabování na bohatých občerstvovačkách. V létě při sledování top závodů v televizi se ale vždy vloudila myšlenka, jaké to asi je na té silničce a jak moc je to náročné. S postupem času jsem si koupil první základní silničku, která mě chytla a už nepustila. S dalším létem přišla další a kvalitnější silnička, více kilometrů a hodin a z cyklistiky se stala posedlost. Poté jsem začal mít potřebu posouvat své limity. A co je lepší motivací (pomineme-li tentokrát KOMy na Stravě), než startovní číslo na dresu a cíl, ke kterému směřuje každý trénink?
Amatérské závody nejsou jen o výhrách. Jsou o překonávání sama sebe, o společenství lidí, kteří sdílí stejnou vášeň, a o pocitu, když po týdnech dřiny vidíte zlepšení.
Je možné se připravit sám?
Profesionální trenér je určitě výhodou, ale ne každý si ho může dovolit – a někdo možná ani nechce. S vědomím časové náročnosti a až přílišné nepravidelnosti jsem se rozhodl pro variantu samostudia. Dnes máme k dispozici spoustu zdrojů: knihy, články, YouTube videa, tréninkové plány na aplikacích jako TrainingPeaks nebo Strava, dokonce nám může plán napsat i AI. Otázka tedy zní: lze to všechno zkombinovat tak, aby to opravdu fungovalo?
Můj plán je vyzkoušet to na vlastní kůži. Budu hledat informace, testovat tréninkové metody a sledovat, co přináší výsledky. A o tom všem budu psát tady, v Zápisníku amatéra.
Co od blogu čekat?
Každý měsíc chci sdílet své zkušenosti, úspěchy i chyby, tipy na trénink, regeneraci, výživu nebo vybavení. Nečekejte instantní rady, jak se za tři týdny stát závodníkem – spíš realistický pohled na to, jak se na závody připravit při běžném životě. Nečekejte přípravy na Tour de France ani vyhrocené závody amatérské cyklistické unie nadupaných „hobíků“. Předem jsem si již vybral několik masovějších akcí – závody Road Classics, jenž mi plán přípravy hezky rozvrhnou na většinu sezóny a především Tour de Zeleňák, který jsem před čtyřmi lety jel náhodou díky vyhranému startovnému a během něho propadl „silnici“ asi nejvíce.
Porovnávat případný progres bude s čím. Loňská Pálava sice díky zánětu průdušek a následnému počasí během závodu nastavila laťku pro překonání poměrně nízko. Rumburský Zeleňák jsem ale už jel 3x a mám tedy s čím srovnávat a doufám, že se stále ještě kam posouvat. A co si budeme povídat, i nějaké ty oblíbené KOMy se během tréninku určitě potkají a poslouží jako ukazatel porovnání formy s předešlou sezónou. Navrch bych rád posunul i svůj roční nájezd kilometrů a hodin.
Cíle bychom tedy stanovené měli, odhodlání také zatím nechybí. Pokud vás tohle téma zajímá, sledujte blog a klidně se podělte o své vlastní zkušenosti. V příštím díle se podívám na to, jak jsem si sestavoval tréninkový plán tak, aby se vešel mezi práci, rodinu a další povinnosti a jak se mi to vše zatím daří kombinovat.
Ke startu připravit!
