Klobouky

Přilbu dolů!,  říkám borcům, když dají na těžkém výjezdu top čas, anebo  pořádnou jízdu, s „nákladem“ pár stovek kilometrů. Ve skutečnosti ale „klobouk“, jak v realitě nazývám přilbu, nedávam nikdy dolů. Už při roztáčení čerstvě namazaného řetězu u paneláku mám pokrývku hlavy poctivě na svém místě. Nemyslím na věšáku v garáži, ale na té vyrážce na krku zvané hlava.

Nikdy nezapomenu na memento, z dob, kdy jsem ji už nosil, ale zvykl ji sundavat dolů těsně před “přistáním”. Jedu si cestou z práce v jemném mrholení do obchodu a před supermarketem dávám přilbu dolů, ale ještě mi zbýval jeden obrubník. Ten jsem se rozhodl dát přesně jako se to nemá dělat, s nájezdem zešikma a jednou rukou; pěkně to uklouzlo. Výsledkem byl rozbitý tehdy ještě Walkman v kapse,  přilba vypadla z ruky, ne z hlavy, a hlava naštěstí neutrpěla střet s asfaltem, ale ponaučení to bylo zjevné; bez přilby ani půl otáčky klikama. Je to podobné jako s pumpou, raději ji i se záplatami vozím, i když se mě zejména na silnicích díky kvalitním plášťům defekty naštěstí vyhýbají. Kvůli tomu jednomu za rok však stojí zato vozit ji s sebou a vyhnout se tak nečakané turistice v tretrách.

Za mého mládí se o této neoddělitelné součásti cyklistických jízd, podobně jako o dětských sedačkách v autě nesnilo, a kvůli tomu mám pár šrámů na hlavě. Speciálně v jednom případě by mě po nárazu „díky“ slabým brzdám do náhle prudce brzdícího auta byla ušetřila od otřesu mozku. Po srážce jsem spadl  na zem a škrtnul hlavou o asfalt, což si tedy kvůli ztrátě paměti cca 10 min. před nehodou nepamatuju; vím to jen z výpovědí očitých svědků.

Později mi přistála první přilba na hlavě, taková z Teska, těžká a moc velká. Po ní i parádní výprodejová, lehká a taky dobře viditelná. A viditelnost je jednou z nejdůležitějších kritérii výběru nejen přileb, ale každého cyklooblečení a doplňků. Bezpečnost je nejen pasivní, při případných pádech, ale také aktivní, která znamená být na silnici nepřehlédnutelný. Po opotřebování té top přilby jsem marně hledal vhodnou náhradu, vystřídal jsem několilk jiných, stále dost těžkých, až jsem narazil na ultralehkou MTB přilbu Limar. Dostatek větracích otvorů, pořádně viditelná barva a už zmíněná nízká váha; tak si často ani neuvědomím, že mám něco na hlavě. Netlačí, rychle a lehce se nastavuje a  v létě slušně větrá. Síťka proti zatoulanému hmyzu je u mě jednou z priorit a samozřejmě v přilbě nechybí, stejně jako ji zdobí kšilt.

Přilba je oficiálně určená na MTB, ale nosím ji i na silniční jízdy. Ve svém okolí jsem známý soutěživostí, hlavně na asfaltu mi jde o co nejlepší časy v co nejdelších a nejstrmějších stoupáních. Proto bych měl řešit také silniční aero přilbu, ale v takovém případě to ani není moc třeba; do kopce nějaké aero prvky neznamenají v konečném výsledku „mnoho vody“ a rovina mě nebaví; na ní se nudím:-) V neposlední řadě, když to člověk dělá naplno, s téměř každodenní cyklistikou a jezdí jak silnici tak i MTB, docela to pociťuje také rodinný rozpočet. Stačí mít silniční a MTB tretry, k tomu zimní MTB tretry, na silniční  letní tretry zimní návleky, roční servis celoodpruženého kola v ceně minimálně měsíční mzdy, občas vyměnit jeden z opotřebovaných biků za nový, tak potom už človek nemá chuť investovat do věcí, které nejsou nezbytné. A pokud je oficiálně MTB přilba ve své podstatě univerzální, tak už vůbec ne:-)

Doporučuju všem cyklonadšencům tento ochranný prvek neustále používat, protože nikdy nevíte, kdy se bude hodit. Přes den hustý provoz na cyklostezkách, na silnicích nepozorní řidiči,  v šeru a tmě před koly přebíhající zvěř, v lese nečekaná překvapení za zatáčkou, jako třeba čerstvě spadlý strom, anebo neprozíraví hobbíci opravující defekt uprostřed “single” v nepřehledné zátáčce. Technická porucha biku, přecenění schopností, podcenění počasí anebo jakékoli jiné nástrahy mohou sundat jezdce z biku; a to může mít v případě úderu do hlavy neblahé následky.

Přeju všem nadšencům radost z jízdy a minimum mrzutostí.