.png)
Je čas podzimu a počasí s cyklisty začíná hrát často nemilostivou hru. Deště, mlhy a teploty stále klesající jsou jen nepatrnou částí toho, co podzimní cyklistika venku obnáší. Mnozí z nás již pomalu uvažují, že svůj jednostopý dopravní prostředek možná zazimují a pověsí na „hřebík, dokud se opět neobjeví první teplé jarní paprsky slunce. Jsou ale sportovci a dokonce profesionální závodníci, kterým v tomto období sezóna teprve začíná. Jízda v terénu, za sucha, za deště i sněhu, to je cyklistická disciplína zvaná CYKLOKROS!
Počátky
Lze říct, že cyklokros se vyvinul jako bojkot tradičních cyklistických disciplín, tedy dráhové a silniční cyklistiky. Zkrátka borci nasadili o něco širší galusky a vydali se do polí, luk a lesů „drtit“ kilometry. Brutální terény často jezdce donutili z kol slézt, hodit si je na ramena a pokračovat pěkně po svých. Tak se cyklokros rodil a brzy si získal mnoho příznivců. Zájem byl takový, že již roku 1950 se konalo první mistrovství světa, které se konalo ve Francii a historicky prvním šampiónem se stal domácí jezdec Jean Robic.
Popularita tohoto odvětví ovšem rostla i dál, a dokonce v druhé půlce 80. let začal vývoj úplně nového typu jízdního kola, které by zvládlo ještě tvrdší terén. Tak vznikalo první horské kolo. Zanedlouho se založila úplně nová cyklistická kategorie zvaná MTB, která se také stala velmi rychle oblíbenou a v současnosti v podstatě ovládá celý cyklistický svět. Ačkoliv kategorie MTB uvrhla cyklokros poněkud do pozadí, sport jako takový tato skutečnost nepohřbila. Závody na krátkých 3 km okruzích a trvajících 50-60 min diváky stále táhly.
Cyklokrosové kolo
Atmosféra
Cyklokrosové závody mají největší tradici a fanouškovskou základnu v Belgii a Nizozemí. Česká republika je samozřejmě v závěsu. 😊 Pokud jste nějaké závody viděli například v televizi, sami jste zjistili, jak fanoušci tímto sportem žijí. Nejsou výjimkou závody, které navštíví desetitisíce lidí a zcela obsypou trať. K tomu samozřejmě nechybí belgické hranolky, pivo a za ohlušujícího kvílení trubek a plynových klaksonů jsou jezdci, či jezdkyně „vybičováváni“ k ohromným výkonům.
České legendy
Jak už jsem zmínil, cyklokros je i u nás velmi populární a mají to na svědomí především závodníci, kteří se na nejlepších závodech světa dokázali rovnat, ba co víc, i porážet nejlepší cyklokrosaře světa. Jméno Zdeněk Štybar zná téměř každý. V roce 2010 vyhrál v podstatě vše, co se dalo a třešničkou na pomyslném krosovém dortu bylo vítězství na mistrovství světa v Táboře. Titul světového šampióna poté získal ještě dvakrát a právem je, jak mezi českými, tak i zahraničními fanoušky cyklokrosu, často označován za legendu. Zapomenout ovšem nesmíme ani na další šampiony. Radomír Šimůnek, Miloš Fišera, Karel Camrda, či Petr Dlask, to je jen výběr top českých závodníků, kteří sbírali medaile a světové tituly v dobách minulých.
Závodění
Cyklokros v Česku žije a to dokazuje nejenom široká základna mládežnických klubů, které se této disciplíně věnují, ale také množství závodů, které se pravidelně na našem území pořádají. Nejvyšší „ligou“ je bezpochyby Český pohár v cyklokrosu, který svou úrovní má připravit závodnice a závodníky na největší závody, například v rámci světového poháru. Za pozornost určitě stojí i TBC série, která se jezdí v Jihočeském kraji a přihlásit se může úplně každý, bez ohledu na klubovou příslušnost, či licenci.
Takže se nezalekněme chmurného počasí, zkusme vyrazit do terénu a možná nás euforie z překonávání těžkých terénů a vlastních limitů zcela pohltí. Kolu zdar!
