.png)
LÁKAVÉ NABÍDKY
Po prvních jarních kilometrech cyklista začíná přemýšlet o svých letních etapách, které vedou
nejen po okolí domova, ale také v zemích, které zatím nemá probádané. Společnosti, které organizují tréninkové kempy v zahraničí, lákají sportovce svými nabídkami na prozkoumání cyklistických tras např. v Chorvatsku, Španělsku anebo Itálii. Takový tréninkový kemp poskytuje bohatý cyklistický program pro odlišně fyzicky zdatné sportovce v teplejším podnebí. Kterého nadšence cyklistiky by taková nabídka nezaujala?
Sám přiznávam, že mě nabídka oslovila. Konkrétně Chorvatsko a jeho cyklistické trasy v okolí Makarské riviéry. V různých nabídkách a článcích se opakoval vrch Sveti Jure 1762 m. n. m., součást národního parku Biokovo. Na fotografiích či různych forech vypadal opravdu zajímavě. Cyklista se může na vrchol vydat doslova od mořské hladiny, nebo od vstupního parkoviště, od kterého následuje 23 kilometrů dlouhé stoupaní s různým procentuálním sklonem převýšení. Kopce bohaté na serpentiny a za zády výhledy na krásné Jadranské moře. Dovolenou jsem si chtěl užít i s rodinou, proto jsme ji plánovali ve střední, případně v jižní části Chorvatska, abych tento pobřežní monument mohl zažítna vlastní kůži.
TĚŽKO NA CVIČIŠTI, LEHKO NA BOJIŠTI
Preferuju aktivní dovolenou, proto jsme našli město Rogoznica, v němž jsou tiché oblasti na odpočinek, ale taky bohaté turistické možnosti na poznávání. Programem naší dovolené bylo koupání v moři a chytání vitamínu D na slunečních plážích, ale i výlety po okolních městech či ostrovech. Samozřejmě jsem byl připravený taky na poznávání krajiny ze sedla kola. Veděl jsem, že mě čekají vysoké teploty, proto budu potřebovat dostatek tekutin či stravy, ale i vzdušné cyklo oblečení s dobrou termoregulací.
Příprava na dovolenou v Chorvatsku nebyla jen o sbalení plavek a opalovacích krémů, ale taky o postupném trénování v kopcích, které připravilo nohy na delší stoupání na Sveti Jure. V Rogoznici mě taky čekalo množství tras, na kterých jsem každý den poznával nové oblasti této země. Důležitou součástí výbavy byli i náhradní duše v případě defektů, protože z vlastní zkušenosti jsem věděl, že na silnicích se často vyskytují drobné trny nebo smítka, která snadno dokážou způsobit neodkladnou zastávku.
ZAČÁTEK PLNÝ SÍLY
Protože z Rogoznice na Makarskou rivieru nás čekala asi dvouhodinová cesta autem, vyrazil jsem brzy ráno. Etapu jsem chtěl absolvovat ještě v ranních hodinách, abych se vyhnul polednímu horku. Můj cíl, vrch Sveti Jure, jsem se rozhodl absolvovat od vstupní brány. Auto jsem zaparkoval u vjezdu do národního parku Biokovo, zaplatil si vstupné 25 kun a začal stoupat.
V prvních kilometrech jsem si užíval dobrý asfalt a pocit vyšší teploty částečně eliminovaly stíny borovicového lesa. Veděl jsem, že stoupání bude gradovat každou serpentinou, proto jsem se snažil rozložit svoje síly, abych to nepřepálil hned v úvodních kilometrech. Skutečně už po úvodních kilometrech se ukazovaly první scenérie krásného moře. Člověk v takové chvíli neví, jestli má zachytávat tyto ukázkové výhledy jen očima, nebo ukládat vzpomínky do archivu fotoaparátu, nebo se radši nezastavovat, aby nevyšel z rytmu.
NA SILNICI MŮŽE PŘEKVAPIT COKOLI
Po úvodních serpentinach jsem se přiblížil k místu, kde starší pán pásl koně. Když si mě majestátní zvířata všimla, rozeběhla se ke mně. Po zjištění, že mezi koňmi a mnou se nenachází žádná ohrada, se mě zmocnila panika. Když nás dělila asi 2metrová vzdálenost, koně změnili směr a odcválali do blízkého kopce. Můj tep v tu chvíli stoupl o dalších 10 úderů za minutu bez zvýšené fyzické zátěže a nohy úplně zdřevěněly. Rozdýchal jsem to, zasmál se a pokračoval dál.
Ve vyšších polohách se už žádné lesy nenacházejí, jen skály a sluncem spálená tráva. S rostoucí teplotou jsem cítil, že se pomalu začínám smažit ve vlastní šťávě. Určitě znáte ten pocit, když se vám začíná na těle tvořit sůl. Nevyhnutelné bylo dodržovat pitný režim, aby nedošlo k dehydrataci či úpalu. Měl jsem sice s sebou dostatek tekutin, ale uvědomoval jsem si, že budu potřebovat po cestě vodu doplňovat. Zachránily mě malé obchody, které jsou po trase rovnoměrně rozmístěné.
CÍL NA DOSAH
S přibývajícímí kilometry a výškovými metry se začal ukazovat cíl mojí etapy - vysílač na Sveti Jure. Když cyklista uvidí vrchol svojí cesty, pohled ho motivuje zabrat do pedálů ještě víc. Cestou mě překvapovalo, že v některých úsekcích je cesta dost úzká, ale motorky, auta či autobusy s tím neměly žádný problém. Líbila se mi tolerantnost řidičů, kteří buď stáli
na odpočívadlech a pouštěli cyklisty, nebo projeli opatrně okolo bez jakýchkoli projevů hněvu či troubení.
Blížil se vrchol, chyběly mi poslední 4 kilometry, proto jsem si udělal poslední fotografie před cílem. V tom mě pozdravil cyklista a podle pozdravu jsem poznal, že jde o českého „bratra“. Dali jsme se do řeči a společně pokračovali na vrchol. Pochlubil se mi, že jde už o jeho jedenáctý výstup v životě. V tomto závěrečném úseku mi cesta velmi rychle utekla, protože myšlenkami ponořený do debaty jsem si ani neuvědomil závěrečné výškové metry.
Dorazili jsme do cíle. Dorazili jsme na vrchol Sv. Jure. Pocit štěstí ze zdolané vrchařské etapy střídal dechberoucí pohled na moře a okolní přírodu Chorvatska, kterou jsem měl jako na dlani. Na vrcholu bylo hodně turistů, mezi kterými jsem zaslechl i naši slovenštinu. Při setkání s prešovskými turisty na asi 1 100 kilometrů vzdáleném místě od Slovenska si člověk uvědomí, že svět je opravdu malý.
Sjezd dolu trval v porovnání s výjezdem necelou půlhodinku. Cestou dolu je třeba dávat pozor na nerovný asfaltový povrch, na množství kolegů cyklistů, ale i na protijedoucí motorové vozidla. Na závěr jsem ještě vyzkoušel kvalitu silnic u pláží Makarské riviéry a dal si oběd se zaslouženým čepovaným pivem a výhledem na moře. Cítil jsem radost a vděčnost i navzdory vyčerpanosti z velkého horka. Tehdy jsem si uvědomil, že zvolit lehký a prodyšný cyklo set byl opravdu dobrý nápad.
RADA NA ZÁVĚR
Po této osobní zkušenosti mohu dát cyklistům jednoduchou radu: pokud máte své cyklo sny, neváhejte, sedněte na kolo a vyrazte si je splnit. Příprava bude někdy možná náročná, hlavně
po fyzické stránce, ale výsledek a pocit splněného snu bude stát za to.
