.png)
Cyklistika všeobecně patří v současnosti k mým oblíbeným zálibám. V žebríčku sportů je srdeční záležitostí, která se do mého života dostala sama a postupně. Nejprve měla každá moje cyklistická etapa obtížnost, jakou by zvládlo i 5leté dítě a jejím cílem bylo nakoupit v potravinách. Kolo jsem považoval spíš za dopravní prostředek, který slouží k přesunu z bodu A do bodu B. Ve volném čase jsem se věnoval prioritně hudbě – hře na kytaru. Jenže příchodem Petra Sagana na televizní obrazovky jsem začal cyklistiku vnímat jinak a věnoval jsem jí víc pozornosti.
Petrovi jsem fandil v každém závodě, kterého se zúčastnil a podle jeho vzoru jsem do svých krátkých etap zkusil přidávat víc kilometrů, občas i nějaký menší kopec. Nebyly to tehdy žádné rekordy, jen jízda po blízkém okolí. Pamatuju si, že první cyklokalhoty jsem si koupil v sekáči za pár korun a připomínaly spíš bermudy vhodné na pláž. Mnozí lidé se při pohledu na velkého a vysokého cyklistu na malém kole udiveně zastavovali. Určitě mi dáte za pravdu, že člověk se 107 kilogramy váhy a 190 centimetry výšky je v nepoměru ke kolu velikosti 18“. Touha věnovat se cyklistice však byla větší než vědomosti o tomto sportu.
NELEHKÉ ZAČÁTKY
První zlomový moment v cyklistice u mě nastal, když jsem se potkal se zajímavým děvčetem z nedaleké obce. Ano, poznat důležitého člověka v životě je zlomový moment, ale určitě se ptáte, co to má společného s cyklistikou. Protože jsem neměl vlastní auto, jiná možnost jak se dostat na rande, než na kole, nebyla. Můj malý bicykl bez odpružení musel zvládnout těžký terén polních cest. A netrpěl jen můj bicykl. Svalovice se mě po 14 kilometrech držela ještě několik dní. Samozrejmě jsem před dívčinou, která má sportovní krev, musel „hrát, že jsem ve formě“, a že je všechno v absolutním pořádku.
Cestu na rande jsem si natrénoval a proto mi trvala čím dál kratší dobu. Od svého prvního tachometru jsem vyžadoval informace nejen o aktuální a průměrné rychlosti, ale hlavně o aktuálním čase, abych nezmeškal rande. Při jezdění jsem si začal všímat, jak se chová moje tělo. Měl jsem čím dál větší bolesti kolen a hlavně zad. Připisoval jsem to hlavně svalovici. A v tomto okamžiku u mně dochází ke druhému zlomovému momentu v cyklistice.
RADA NAD ZLATO
Jednoho dne mi otec přítelkyně, taky vášnivý cyklista a sportovec, řekl: “sedíš na kole zkroucený jako paragraf”. Vzal jsem si jeho slova k srdci a začal přemýšlet o koupi nového kola. Podmínkou bylo, aby zvládl polní cestu i asfaltovou silnici. Výběr byl u mě jasný – trekingové kolo. Jízdy hned získaly jiný rozměr.
Nový bicykl už přestal být jen dopravním prostředkem, ale stával se mnohem víc prostředkem aktivního relaxu. Pocity skutečného cyklisty umocnilo nové oblečení, přilba a příslušenství. Především však delší trasy, nastoupané metry a nové zážitky s přítelkyní. Nikdy nezapomenu na svůj první cyklovýjezd na Kráľovu hoľu na trekingovém kole. Za tři roky jsem díky svému vztahu k cyklistice, sice rekreačnímu ale pravidelnému jezdění, zhubl o 20 kilo. Stal se ze mě nový člověk.
A COŽ TAKHLE UŽŠÍ PLÁŠTĚ?
Třetí zlomový okamžik v mé cyklistice nastal, když jsem dostal možnost vyzkoušet si silniční kolo. K mému překvapení mě vůbec neuchvátilo. Odlišné řazení, posed nepohodlný a sedlo jako diamant – designové, ale tvrdé. Jak je možné, že si tolik lidí „silničky“ tak pochvaluje, a jak to vlastně náš slovenský cyklo-hrdina Peter Sagan dokáže tolik kilometrů vydržeť? Potvrdilo se mi staré známé - musíš začít od začátku. Dostal jsem se ke starému Favoritu, který považuju za základní verzi současných modelů silničních kol. Řazení roztřesené, kolo ozdobené korozí a sedlo přiznávalo, že tenhle bicykl najezdil už mnoho kilometrů. Měl ale svoje kouzlo.
Od kamarádů cyklistů jsem vícekrát zaslechl: “jak jednou přivoníš ke královně cyklistiky, nebudeš ji chtít opustit”. Mladí chlapci z pohádek se seznamují s krásnými princeznami, ale proč ne rovnou s královnou, když o ní mnozí tak básní? Rozhodl jsem se koupit si silniční kolo. Bylo sice ojeté, ale hliníkovému rámu s karbonovou vidlicí a kvalitním řazením se nedalo odolat. Přinesl mi nejen nové zážitky a dosud neobjevená místa, ale taky nové kontakty, díky kterým jsem zkusil náročnost cyklistických tréninků a kouzlo atmosféry na závodech.
ZKUŠENOSTI VEDOU K POKROKŮM
První silniční závody s hromadným startem jsem zažil u našich severních sousedů – v Polsku. Na rozdíl o mých individuálním výjezdů, kdy si sám určuju tempo a silnice je po celé šířce jen moje, byla tato zkušenost adrenalinovým zážitkem. Cyklisti na startu postavení pedál vedle pedálu - na ramenou jsem doslova cítil dech polského kolegy. Po startu se můj bicykl držel kol soupeřů, jako kdyby cítil, že je mezi svými. Můj výkon mě překvapoval. Nevím, jestli to bylo polským vzduchem nebo nadšením z celé atmosféry. Ve výsledkové listině jsem sice našel svoje jméno až ve druhé polovině, ale pocit vítězství umocnila aspoň tombola - sada na opravu pneumatik potěšila.
Pracovní povinnosti mi nedovolují stavět se pravidelně na start závodů, avšak stále v sobě cítím touhu sednout na kolo a znovu zažít atmosféru závodění. S cyklistikou jsem samozřejmě neskončil. Rekreační jízdy mě dovedly na mnohé vrcholy na Slovensku.
S kolem jsem okusil i silnice a kopce v Chorvatsku, konkrétně Sveti Jure. Nemohl jsem odmítnout příležitost zažít výjezd na legendární Passo Dello Stelvio v Itálii. Takové netradiční a pro cyklistu významné etapy přinášejí mnohé zážitky, jaké vám rád přiblížím v dalších příspěvcích.
ZÁVĚR
Mnohé věci se do života člověka nedostanou najednou ale postupně. Tím si člověk uvědomuje, jak se mu mění život. Z chlapce, který trávil svůj volný čas mezi čtyřmi stěnami, se díky zvědavosti, odhodlanosti a novým lidem v životě stal úplně nový člověk. Nejen fyzicky, ale také psychicky nová osobnost. Vytrvalý a cílevědomý mladý člověk odhodlaný změnit svůj nevhodný způsob života. A co mi cyklistika skutečně přinesla do života? Kromě zážitků toho nejdůležitějšího člověka v životě – moji nastávající manželku.
