Everesting

Legendami opředená nejvyšší hora na světě neinspiruje jen horolezce, spisovatele a filmaře, ale dokonce i cyklisty. Ne, zatím nevím o sjezdovém závodu z vrcholu Everestu, ale o alternativním výšlapu ano :-)

Možná jste už slyšeli o výzvě Everesting a když ne, tak jen ve zkratce. Kdo překoná v rámci jedné jízdy na jednom kopci 8848 výškových metrů, zapíše se do síně slávy. Podmínka je souvislý kopec bez kinetického výšvihu a stále po stejné trase nahoru i dolů. Slyšel jsem už také o “případu” točení se na ulici s 9 metrovým převýšením, a taky o výkonech na dlouhých kopcích s 8-10 otočkami. Během korony, když se přerušil program profi závodů, zkoušeli to profi jezdci odjezdit za co nejkratší čas.

O borcích, kteří to dali, jsem dlouho jen slýchal, ale od října už i já jednoho takového osobně znám. Je to parťák z našeho virtuálního místního Strava klubu West End Bratislava, kterému se to podařilo. Když se mnou jel stovečku v září, kterou jsem startoval ve 20:00 s cílem získat zářijové Gran Fondo, říkal, že přemýšlí o Everestingu. Vůbec jsem se nedivil, protože od jeho letní 600 km dlouhé a téměř nonstop jízdy (od níž mu přezdíváme Monster), se zdá, že dokáže všechno. Dokonce i když přijel unavený na jeden společný kopcovitý švih, a na začátku jednoho 6km výjezdu jsem mu zahlásil, že na něho nahoře počkám, tak čekal on na mě – celou minutu s bidonem v ruce na Strava segmentu ☺️ Ale když zahlásil, že by zkusil Everesting ještě tento rok, začal jsem pochybovat – vždyť hodně lidí si na to vybírá letní den s dlouhým slunečním svitem a nikoli pozdní podzim ☺️

Když nastal den D a začal se na kopci točit, šel jsem ho povzbudit aspoň na jedno kolečko. Vybral si lesní kopec během pracovního týdne se startem před obědem, minimální výbavou, a se zázemím v batohu ukrytém za stromem a ani nevím, jestli vůbec měl náhradní oblečení. Ale nechejme vyprávět přímo jeho:

Monster, co tě k takové akci motivovalo?

Nejvíc asi nastupující monotónnost běžného ježdění a snaha překonat svoje limity. Na začátku roku jsem se těšil na to, jak se na silničním kole seznámím se státem Severní Porýní-Vestfálsko v Německu poté, co jsem tam brázdil lesy při studiu během podzimu na XC kole.  Žel, člověk míní a covid mění – začala online výuka a zůstal jsem doma. Protože ježdění zůstalo a pořád zůstává jednou z mála sportovních aktivit, jezdil jsem víc než obvykle. V létě jsem se podruhé zúčastnil závodu Tour de Felvídek, což je orientační a dálkový závod po Slovensku, který organizují bratislavští cyklokurýři. Protože jsem tam najel, jak poznamenáváš v úvodu, celkem slušnou vzdálenost (645km z velké části v kopcích), chtěl jsem ještě někde zužitkovat naježděné kilometry a chyběl mi nějaký cíl na druhou čásť roku. Jsem asi ten typ, jaký potřebuje cíl pro to, aby se neflákal. Potom, co jsem viděl, že Everesting dal i chlapík na Bullitě (nákladní bicykl s nosičem vpředu, jaký často vídáme v ulicích Bratislavy; asi také pro takové šílenosti byl zrušený 24hodinový limit na absolvování ?), řekl jsem si, že to musím taky dát.

Inspiruje tě k podobným aktivitám někdo z cyklistického světa?

Rád sleduju videa s Lachlanom Mortonom z týmu Education First Pro Cycling ze závodů neobvyklých pro profesionály z World Tour pelotonu, jako například XC a gravel ultra akce (Cape Epic, Dirty Kanza, ...).

Líbí se mi taky postoj mladé Němky Fiony Kolbinger, která vyhrála poslední Transcontinental race (ultra závod přes Evropu bez podpory), porazila i muže. Ze Slovenska, z West Endu, jsou to například dlouhé jízdy Džuch Bána.

Přibliž nám kopec, který sis vybral a proč právě ten?

Nejdůležitější kritérium výběru stoupání pro mě představovala intenzita automobilové dopravy, kvalita povrchu, sklon a blízkost zdroje vody. Nechtěl jsem jezdit v provozu, aby to nebylo stresující a neudělal jsem chybu vyplývající z únavy. Taky mě nelákalo sjezdovat mezi výtluky a vybíral jsem stoupání s příjemným sklonem. Když k tomu připočítám blízkost vodního zdroje, výběr se zúžil a veľmi ulehčil. Taky sehrálo roli to, že za absolvování Everestingu na stoupání, kde ho nikdo ještě nedal, dostaneš zvláštní virtuální odznak. Zvolil jsem stoupání z parkoviště na Potoční ulici v bratislavské Rači na Dolný Červený kríž přes Městské lesy po asfaltu - na Strave jako segment Parkovisko-Dolný Červený kríž - je přibližně 2 km dlouhé, průměrný sklon 8,7 %, převýšení podle Stravy 187 m, reálně pak 177m. Bylo nutné ho vyšlapat 50x, což je celkem dost, ale aspoň se stoupání často střídalo se sjezdem.

Jak víme, vzhledem k pokročilému datu jsi nakonec chtěl dát jen poloviční Everesting. Po kolikáté obrátce ses rozhodl, že dáš celý?

Po 30. obrátce, když už jsem byl za polovinou, ale chtěl to ukončit, jsem si přečetl zprávy z chatu skupiny West End a nabudily mě, abych pokračoval.

Běžně mají borci zázemí v autě, kde si nabíjejí tělesnou energii  v podobě ohřátého jídla a krmí taky měřící zařízení, mají tam věci na převlečení, odpočívají v něm. Ty jsi to pojal naturálně, jen s batohem. Co všechno obsahoval?

Uvařené jídlo, protože pachuť v ústech, kterou jsem měl po jedení tyčinek na Felvídeku, jsem už nechtěl zažít. Připravil jsem si rýžové koláče po vzoru pro týmů, jenže jsem je dělal poprvé a měly konzistenci mléčné rýže. Potom sladkosti a sladké pečivo. Přijímal jsem 30-60g karbohydrátů za hodinu.

Nepostihly tě nějaké technické poruchy? Jaké jsi měl náhradní příslušenství?

Technické poruchy se mi naštěstí vyhnuly, dokonce světlo Lezyne, které rádo manažuje a tlumí režim svítivosti podle sebe, fungovalo skoro pořád bez přídavné baterie. Neměl jsem žádné speciální věci, jen běžné jako je duše, spojka, pumpička, multitool, powerbanka a větrovka.

Fyzická krize se nedostavila? Zvládl jsi to bez závad a trvalých následků? :-)

Nohy by ještě ušly, dopředu jsem se bál hlavně o záda a ruce, ale asi i díky  cvičení s vlastním tělem to zvládaly lépe než v minulosti. Jsem si jistý, že vícero borců z West Endu by to taky bez problémů dalo. Ve sjezdech nepřišel bodycheck od lesní zvěře, tak jediné, co bolelo, byl zadek ke konci a den po, a přirozeně nohy po skončení.

A co psychika, stále ten samý kopec, netrpěl jsi?

Asi to teď bude znít zvláštně, ale nejsem moc na extra dlouhé trasy a až tak se v nich nevyžívám. Byl jsem velmi blízko k tomu, abych to ukončil po polovičním Everestingu, i když fyzicky jsem na tom byl velmi dobře, ale psychicky mě to už začínalo ubíjet. Velmi pomohlo, když mě přišla během dne podpořit přítelkyně a objela se mnou jedno kolo, stejně jako ty potom v noci.

Jeden z důvodů, proč jsem nazval tento tvůj úspěšný pokus naturální, je taky absolutně nestandardní datum realizace. Proč tak pozdě na podzim,  vyhovovalo ti to?

Chtěl jsem si to trochu ztížit, ať to není tak lehké. Ale ne, nějak speciálně v předstihu jsem se na toto datum nechystal. Asi to vyplynulo z toho, že v létě jsem si víc užíval běžné výjezdy, na Everesting jsem nemyslel, anebo si nevěřil. Když jsem ti o svém záměru říkal koncem září, věděl jsem, že na konci října to bude horší, jenže rozseklé obočí z hokejbalové partičky můj záměr o měsíc odložilo. Přes den bylo stálých 9 stupňů, což bylo ideální v dresu Castelli Perfetto a v teplém termu. V noci teplota klesla na 5-6 stupňů a ve sjezdech už byl cítit diskomfort, stále to však bylo zvládnutelné. Měl jsem štěstí, že na silnici v lesoparku v té době ještě nebyl nepořádek z listí a dešťů jako později na podzim.

Jaké máš další plány? Láká tě dostat v síni slávy Everestingu taky odznaky za dvojitý Everesting, Everesting po nezpevněném povrchu, nebo máš jiné plány?

Tento rok jsem nestihl odjet Bratislavu – Košice, láká mě to už delší dobu, ať už sólo anebo ve skupině, tak snad se mi to příští rok podaří. Doufám, že situace umožní konání třetího Tour de Felvídek a dalšího bikepackingu s přítelkyní. Dvojitý ani trojitý Everesting mě neláká, ale zaujala mě verze 10K ROAM - ta se nefixuje na jedno stoupání, ale jde o to nastoupat 10 km výškových metrů na libovolné trase s minimální ujetou vzdáleností 400 km a s časovým limitem 36 hodin. Nevím, jak stará je tato výzva, ale v síni slávy na Everesting.cc ji nemá zaznamenanou žádný Slovák v časovém limitu.

Díky za odpovědi a věřím, že si tímto šílenststvím inspiroval taky další lidi, nejen mě.