.png)
Sledovat profíky pouze v televizi je příliš jednoduché a s kávou nebo pivkem v ruce ještě jednodušší. V takové domácí atmosféře celá etapa seběhne velmi rychle. Správný nadšenec cyklistiky by si to měl vyzkoušet i na vlastní kůži.
S cyklistikou se mi pojí spousta zážitků, překonaných cílů i splněných snů, se kterými jsem se s vámi podělil už v předchozích článcích. V tomto blogovém článku bych rád sdílel osobní zkušenost z mého letního zážitku, cyklistických závodů amatérů v rámci Tour de Pologne.
CYKLISTICKÉ ZÁVODY ZA HRANICEMI
Petru Saganovi se kvůli diskvalifikaci v Tour de France měnil kalendář závodu. Když severní sousedé zveřejnili startovní listinu Tour de Pologne se jmény jezdců jednotlivých týmů a potvrdili účast tohoto úspěšného Slováka, neváhal jsem ani minutu a připravil se na trip za Saganem.
Když jsme dorazili do Polska, na místě dění bylo vše připraveno pro plynulý chod finální etapy v okolí Tatranské Bukoviny. Poprvé jsem viděl tolik kilometrů ohraničených zábranami, reklamy hlavních sponzorů se tyčily na každém rohu a hlavně, všude bylo slyšet mnoho Slováků, kteří také přijeli především kvůli naší slovenské hvězdě ze Žiliny.
Během přesunu z parkoviště k cíli jsme hned zaslechli velké ovace a povzbuzování fanoušků při trati. Velký rozruch naznačoval konec celého závodu. Mé nadšení opadlo kvůli strachu, jestli jsem náhodou tuhle událost nepropásl. Slovenští fanoušci nás ale ujistili, že peloton závodu Tour de Pologne ještě nezačal. Fanoušci povzbuzovali závodníky souběžně konajících se závodů amatérů. Tento závod amatérů se pořádá každoročně jako doprovodný program Tour de Pologne.
Cyklisté si mohou zasoutěžit, užít si atmosféru hlavního závodu přímo ze sedla svého kola a vyzkoušet si náročnost tratě, kterou profíci absolvují až dvakrát. Amatéři daný okruh projdou jen jednou, ale i to dá cyklistovi pěkně zabrat. Čekala nás skvělá trať s výživným stoupáním ale hlavně s velkým počtem zúčastněných cyklistů.
Byl to skvělý zážitek vidět v reálu poprvé světový fenomén – Petra Sagana. Sice kolem nás přeletěl v houfu cyklistů v pelotonu, ale skutečně to stálo za to. Nadšení ze zážitku přerušovaly myšlenky na amatérské závody. Hledal jsem víc a víc informací a rozhodl jsem se, že jednou se tohoto závodu zúčastním i já.
PŘÍPRAVA NA ZÁVOD
Rok utekl jako voda a po příchodu z tripu v Itálii, kde jsem zdolal Passo della Stelvio (což jsem přiblížil v tomto článku), začala příprava na Tour de Amatorow v rámci Tour de Pologne v Tatranské Bukovině. Týden před závodem jsem se s partou kamarádů rozhodl projet si celou trať závodu přímo v místě dění, především nejtěžší stoupání na trati. Některé úseky dosahovaly sklonu stoupání až 20 %. Shodli jsme se, že právě ve stoupání bude nejlepší se držet co nejvíce vepředu. Výhodná pozice nepřinese problémy, pokud by cyklista před vámi zastavil nebo seskočil z kola. V takovou chvíli je totiž jen malá šance, že se mu vyhnete. Člověk si během tréninku uvědomuje, že tyto amatérské závody nebudou je tak zadarmo.
TOUR DE AMATOROW
Přišel den D. Vstával jsem brzy ráno, protože startovní číslo a balíček pro cyklisty bylo třeba vyzvednout osobně. Kvůli celodenní uzávěrce komunikace jsem se na místo startu autem nedostal, a proto mě čekalo 3 km stoupání jako rozjezd.
Start byl naplánovaný na 7:30. Kromě respektu z prvního závodu jsem se bál, že start nestihnu. Start byl rozdělen do více sektorů a pravidelně startovala skupina asi 200 jezdců. Začínal jsem až v 8. sektoru. Blížil jsem se ke startu a i přesto, že jsem nepřijel vyhrát, ale užít si tuto akci, jsem cítil stres.
Je oficiálně odstartováno. První stoupání se neslo v jízdě na pelotonu. Nerozuměl jsem, kde se ve mě vzalo tolik energie. Vnímal jsem každé povzbuzování od neznámých fanoušků. Člověk se doslova cítí jako profík, i když čísla tomu nenasvědčují.
Vše se pořádně rozjelo při prudkém sjezdu, kde si člověk začal všímat i náročných podmínek. Bohužel někteří vše doslova vzali jako závod a skončili v první ostré zatáčce sjezdu. Polámaná karbonová kola nebo zkrvavené rány cyklistů mi hned naznačovaly, že člověk musí být opatrný.
Přicházelo obávané stoupání, které jsme si s kamarády během tréninku procházeli. Nastala situace, které jsem se bál. Cyklisté přede mnou seskočili z kol. Nedalo se dělat nic jiného, než také seskočit a tlačit kolo až do vrcholu stoupání. Jistě to znáte, že v silničních tretrách se dost špatně běhá.
Projeli jsme vrchol kopce a uvědomil jsem si, že pokud si chci další prudké stoupání užít, musím se protlačit dopředu. Postupně se mi podařilo v rovinatých částech trati předbíhat jednotlivé jezdce. Na trati bylo pochopitelně mnoho cyklistů, protože každý startoval v jiném čase.
Zatáčka za zatáčkou, kopeček, sjezd, občerstvovačky a neuvěřitelná atmosféra. V hlavě mám stále nejdelší a nejstrmější stoupání z celého závodu, při kterém v aplikaci Strava najdete i velká cyklistická jména. Moje bolavé nohy si už berou energii jen z povzbuzování fanoušků.
V závěru etapy jsem si zopakoval trasu z ranního rozjetí do startu/cíle a pomaličku jsem viděl cílový oblouk blíže a blíže. V cíli se mě okamžitě ujal člověk z organizačního týmu a nasměroval mě do stanu, kde se podával oběd. Za zasloužený výkon jsme dostali obrovskou porci těstovin se sýrem.
Po obědě jsem naložil kolo na stojan auta a užil jsem si přejezd hlavního pelotonu Tour de Pologne. Cestou domů jsem si v hlavě přehrával atmosféru, kterou jsem zažil v předchozích hodinách. Na takovém závodě se amatérský cyklista skutečně cítí jako profesionál… alespoň na tu chvíli. Vřele doporučuji každému vyzkoušet si podobný zážitek.
Možná jsem tímto článkem inspiroval nadšence silniční cyklistiky, aby si závody vysílané na televizních obrazovkách užili přímo v sedle kola. Stejně jako jsem povzbuzoval amatérské jezdce v prvním roce, rád přijdu povzbudit dalšího amatérského jezdce na mezinárodních závodech. A možná se na startu dokonce setkáme.
