Jak si užít stou 100km jízdu

Blogerka Katka Vám nedávno poradila, jak na svoji první 100km jízdu, což mě inspirovalo k zamyšlení nad užitím si x-té delší jízdy, aby se ani poloprofíci necítili ukřivdění, že se tady na ně zapomíná:-)

Vynecháme přípravu oblečení, proviantu, čas startu, případně shánění  parťáků, tentokrát se zamyslím nad trasováním a významem dlouhé jízdy.

Abych se netvářil jako druhý nejlepší na světě – hned po Saganovi, pár slov k mým stovkám. Jezdím jako vzorný manžel a otec dvou dětí, to znamená že času na dlouhé výjezdy moc nemám. A když už se i najde 3-4hodinová propustka, dávám přednost výživnému MTB výjezdu, kde se za 4 hodiny dostanu na číslo tak 70 km, ale spotřeba kalorií a potřeba výdrže je, dovolím si tvrdit, o mnoho větší než při 100km jízdě na rovině a o něco vyšší než při 100 kilometrech na asfaltu v kopcích, proto je příprava dokonce ještě důležitejší než na stovku po rovině, t.j. v mém případě žádná:-) Možná jediný problém, který mám, je přesvědčit sám sebe, že i když mě to láká do terénu, abych vyrazil na silnici...

O přípravě by mohl vyprávět i můj jedenáctiletý syn. V červenci chtěl dát 100 km za den – a že to rozdělíme do dvou jízd. Nejprve celá rodina v sobotu dopoledne na 20 km do kopců v lese, já klasicky s dvouletým synkem v sedačce, a manželka s námi na fullu. Pak jsem si doma vyměnil bike a šup se synem výjímečně na rovinu - na výlet okolo řeky, přívozem na druhou stranu, a že dotáhneme těch 80 kilometrů. Ale kdepak! Synátor Maximilián je maximalista, ještě jsme to i na asfaltu dotáhli do stovky. Jen tak, spontánně ráno jsme se rozhodli pro stovku, z které tedy bylo nakonec 120 kilometrů za den...

Ty asfaltové stovečky se mi nasčítají - tak kolem pěti až šesti rok, tuto sezonu  vyjímečně už sedm. V kapse jedna “emergency” tyčinka, která se převážně se mnou vozí celých 100 km a k tomu dostatek vody, hlavně když je horko. Ideální je dát to celé na jeden zátah bez nutnosti tankovat a to se mi tento rok podařilo jen jednou – dal jsem čistou nonstop jízdu. Ale to už se dostávám k proviantu, a přitom jsem slíbil ho tentokrát neřešit, tak raději pojďme ke trasování a významu jízdy.

Začnu otázkou, jestli se snažíme o stovku pro stovku, anebo pro radost z jízdy. Pokud je A správně, což se mi občas stane v zájmu dodržení závazku dát v sezóně aspoň jedno GFko (Gran Fondo), tak to asi chceme mít co nejrychleji z krku a pokusíme se to vyřešit na rovině, ideálně za 3 hodiny a 10 minut:-) To se mi ještě nepodařilo, protože rovinaté plány jsem tak po 50 km změnil a zamířil do kopců. No a když k tomu přidáme koření, což mám radši, a cestou se pokusíme zajet i dál než při běžné 1-2 hodinové jízdě, tak volím vzdálenější kopečky s pokusem o osobáky na nich. To se už výjezd natáhne i na tři hodiny a 40 minut, které v krásném lesním prostředí s výhledy do údolí velmi rychle utečou. Opravdu! Už jsem se zmínil, že v lese plyne čas rychleji? Ale k tomu se dostaneme v jiném blogu:-)

Upletl jsem si však na sebe bič. Od března dávám stovkovou šnůru, třeba v srpnu hned dvě stovky, a nakonec je ta šňůra celoroční. Ale jak to vyřešit, když máte rodinu s dětmi? Buď si přivstanete o čtvrté ráno nebo začnete v osm večer a končíte skoro o půlnoci. Jiné řešení je velkoryse nabídnout manželce víkend u jejích rodičů a zatímco si děda s babičkou hrají s dětmi, chlapi mohou jít na kolo. 

V zimě jsem zkusil jeden pokus o večerní stovku, ale nedal jsem to kroužení pod lampami psychicky, skončil jsem na 87. kilometru, což je ale hozená rukavice směrem k příští zimě, ve které věřím, že stovky budou padat jedna radost! A to hlavně kvůli budování vytrvalosti a odolnosti. Ta stovka je magické číslo, krásnější než 88 nebo 99. Člověka motivuje zdolat ji, což má tedy blahodárný vliv na budování kondičky, a pokud se koná v zimních měsících za tmy, také psychické odolnosti. Je to kvalitní základ pevného zdraví a silných svalů:-) Na té silničce je i šance přijít na nové, čerstvé myšlenky a být chvíli sám se sebou a to i navzdory případným parťákům, neboť se v zimě na hlavní silnici určitě nejezdí kvůli bezpečnosti vedle sebe a “nekecá se”….

Sportu zdar, dlouhým jízdám zvlášť!