Horko

Po těle stékají potoky potu, ve výšlapech přicházejí halucinace, zdá se, že prší, ale to se jen pod brýlemi valí pot. Dokonce i krátký dres je přítěží, když je venku 35 stupňů a já drtím traily. Pocitově při vynaložené námaze jsem už měl mít najeto aspoň o 20 % víc, ale výkony při obrovském množství vydané energie, které tělo spotřebuje na ochlazování, patří do kategorie pomalejších.  Pro běžné lidi je ideální zdržovat se ve stínu, u vody, v klimatizované místnosti. Pro mě je to ale výzva otestovat svůj kardiovaskulární systém:-)

Valit si to prázdnými vyprahlými traily má svoje kouzlo, všechno je nějaké omámené, nehybné, zespodu cítíte sálat horký prach anebo asfalt. Tehdy je dobré naplánovat trasu okolo občerstvovaček - studánek, případně horských bufetů. Když ale na delším lesním úseku není žádné napajedlo, dáme raději do batohu láhev navíc, anebo do rámu, pokud tlumič na fullu dovolí instalovat větší flašku -  fľasu,  je to lepší než se dehydrovat, protože takové výjezdy mohou být zrádné právě z těchto důvodů. Nezdá se to, ale i po 5ti km do kopce bez doplňování tekutin se může motor zadřít. Někdo to řeší ruksakem s vodním rezervoárem -  ruksakom s vodným rezervoárom, ale na tu hadičku, která pořád pletuje si pořád nemůžu zvyknout. Proto raději vozím tekutiny v poctivé láhvi. Logicky ne černé, pokud je část výjezdu taky na slunci:-) Samozřejmě, když je to možné, doplňujeme i minerály - ve velkém množství vyplavované z těla. To, co tu hlásám, je ve skutečnosti moje slabina, někdy v horku piju pocitově dostatečně, v reálu je to ale pořád málo. Doma po dvouhodinovém výjezdu pak doplním i 3 litry vody, a bez nutnosti malé potřeby, což tedy ukazuje na podcenění pitného režimu…

Jiná kategorie horka je v období bouřek, kde se k horku přidává i vlhkost blížící se stu procent. To se pak zdá i 25 stupňů jako 35 a pot ze mě leje už při pomyšlení na výšlap. Plazit se v takových podmínkách rozbahněným lesem, s pokaženou ventilací, je pro mě vyšší level muk než při teplotě -10. Je to taková místní verze dešťových pralesů.

Mám za sebou i pár ultra horkých výjezdů strávených na přímém slunci, kde sice rozrážením vzduchu vzniká pocitový vítr, ale slunce vysaje energii o dost rychleji než samotné horko ve stínu. Když ale není na výběr a jsme na dovolené někde na ostrově bez lesů, doporučuju pod přilbu vzdušnou čelenku, aspoň částečně bránící stékání potu z hlavy.

S ohledem na oděv, i ta nejtenčí a vodu nejlépe odpuzující látka je pro mě jako sportovce s nadměrnou potivostí neúčinná, ale aspoň se to snažím neztěžovat  si situaci výběrem slunce přitahujících barev, a logicky volím světlé dresy, pokud možno s co nejdelším zipem. Ideálně celozipový dres, aby se aspoň do kopce dalo odvětrávat přímo. Kromě odrážení paprsků světlé barvy také přitahují pozornost řidičů a jsem pocitově ve větším bezpečí.

Jízdy v horku určitě nedoporučuju každému, je to tak trochu risk, jak se s podmínkami organizmus vypořádá. Možná i proto nepotkávám na svých trasách tak mnoho lidí jako při normálnějších teplotách. Proto radši s mírou, ať se dožijeme i zimních výjezdů:-)