Brýle

Řítím se dolů lesem a najednou ztrácím půdu pod koly, letím vzduchem, netuším, co se děje, dopadám nosem na zem a doufám, že se chirurgům podaří složit do původního stavu mnohočetnou zlomeninu. Naštěstí však měkká hlína ztlumila náraz a nos a část tváře spolu se zbytkem těla utrpěly jen pár odřenin a krvavých šrámů. Následná investigativa zjistila, že mě zastavila neviditelná a pravdepodobně během noční bouřky menší spadlá větev, která si lehla na  lesní chodníček.

Čí je to vina, čí? Nepozornost jezdce, řeknete si, já se však ptám, jak se dá přehlédnout nepředléhnutelná překážka? Nedá, jenže ona byla přehlédnutelná  a taky byla přehlédnuta. Fakt jsem ji vůbec neviděl, takže jsem netušil, proč jsem byl katapultovaný do vzduchu. Byl krásný slunečný květnový den, kdy  paprsky v nepříliš hustém lese vytvářejí pěknou mozaiku světla a stínů. Pěknou jak pro koho. Pro mě v daném okamžiku ne, protože díky ní se ten strom dokonale zamaskoval. Na nose tmavé brýle, jako kdybych se šel „opékat“  na otevřený asfalt...

Hned druhý den jsem objednal fotochromatické brýle, ať mě před takovými nepříjemnostmi ochrání. Bylo to ale zbrklé rozhodnutí, na to jsou třeba polarizační brýle:-) Fotochromatické jsou super, když vyjíždím za světla s dojezdem za šera, resp. když měním během trasy les a otevřené prostranství. Netřeba s sebou vláčet jak tmavé tak světlé brýle – je otrava je měnit. Jiné je to vyjíždět za šera a končit ve tmě. Tehdy jsou určitě vhodné čiré brýle, protože fotochromy zůstávají i v nejčiřejším módu jemně zatmavené. Párkrát jsem si je omylem vzal na noční výjezd ulicemi, a nějak mi nešlo do hlavy, jestli město šetří na osvětlení nižší intenzitou světla, anebo jen nechce rušit zloděje při práci.

Polarizační by měly “žehlit nerovnosti“ i na přímém slunci, vyrovnávat rozdíl mezi světlem a stínem. Zažil jsem to zatím jen mimo bike, za volantem. Dodávají pocit bezpečí i při zapadajícím slunci. V lese, kde mezi kořeny a listy prosvítá slunce, musí být k nezaplacení. Můj plán je opatřit si co nejdřív fotochromaticko-polarizačný hybrid.

Další slabinou mnohých brýlí je zamlžování. Jsou na to různé spreje a povrchové úpravy, ale mám zkušenosti, že je to jako s vteřinovým lepidlem – spoje zůstanou pevné přesně jednu vteřinu….

Velmi důležitou vlastností pro mě jako ultrapotivce je odvod potu. Některé modely mají na vnitřní horní části rámu obyčejný odvodový kanálek z gumy, což je podle mě vynález rovnající se vynálezu kola. A pokud ani ten nestíhá, je dobré mít skla odolná vůči poškrábání. Když si je už musím aspoň při výšlapech v lese odložit do kapsy, ve které se úplně náhodou nacházejí i klíče:-) Samozřejmostí je také odolný rám, míval jsem kdejaké plastové brýle, které vydržely tak čtyři až pět jízd. Ono sa to nezdá, ale brýle musí odolat také tlakům od řemínků přilby, v zimě se nasazují pod šátek / kuklu / čelenku, a občas kromě klíčů v kapse je švihne větev, když se trailuje v houštinách. Na rám a jeho pevnost má určitě vliv i střídání teplot z -20 do + 40, vlastnosti materiálu se v takových extrémech mění. Na materiál také nemají přiliš blahodárné účinky pot a jeho agresivita.

Od kvalitních brýlí očekávám nejen výše uvedené vlastnosti, ale také mnohem víc. Měly by přežít alespoň jednu sezonu, t.j. u mě jako praštěného hobíka takových 500 hodin na biku od ledna do prosince:-)